Je uměním porodních asistentek vytvořit podmínky pro reflex vypuzení plodu? Fráze „reflex vypuzení plodu“ byl původně představen Nilou Newtonovou v šedesátých letech dvacátého století, když studovala vliv prostředí na porod myši. Shledal jsem ho relevantním v osmdesátých letech dvacátého století k záchraně tohoto pojmu od zapomnění a stejně tak k používání pro věci lidské. Dnes považuji tento „reflex“ jako důležitý fyziologický odkaz, od kterého bychom se neměli příliš odchylovat. Během silné a nepřekonatelné kontrakce z autentického vypuzovacího reflexu není místo pro dobrovolné pohyby. Kulturní nepochopení fyziologie porodu je hlavním důvodem, proč je porod dítěte obvykle předcházen druhou fází, která může být prezentována jako přerušení reflexu vypuzení plodu. Všechny události, které jsou závislé na uvolnění oxytocinu (porod, milování, laktace) jsou vysoce ovlivněné faktory prostředí.
Přechod k reflexu vypuzení plodu je blokováno jakýmkoliv zásahem do stavu soukromí. Nestane se tak, pokud se personál chová jako kouč, pozorovatel, nebo průvodce, pomocná osoba. Může být potlačen vaginálními vyšetřeními, očním kontaktem či změnou prostředí. Neobjevuje se, jestliže je rozum rodičky stimulován racionálním jazykem („Teď jste úplně otevřená.“, „Musíte tlačit“). Neobjevuje se, jestliže je místnost nedostatečně teplá nebo při jasném světle.
Typický reflex vypuzení plodu je snadné rozpoznat. Může být provázen náhlým a přechodným strachem vyjádřeným iracionálním způsobem („zabijte mě“, „nechte mě umřít“ apod.). V takových situacích je nejhorší snahou uklidňovat rodičku slovy. Tento krátký a dočasný projev strachu lze interpretovat jako dobré znamení velkého uvolnění hormonů zahrnujících adrenalin. Mělo by to být bezprostředně následováno sérií silných kontrakcí. Během posledních silných kontrakcí se zdá být matka najednou plná síly s potřebou něco uchopit. Mateřské tělo má náhlou tendenci být ve vzpřímené poloze. Například, jestliže žena byla předtím na kolenou opřena o ruce, její hrudník má tendenci být svislý. Jiné ženy se postaví, aby porodily. Častěji se opírají o roh nábytku. Reflex vypuzení plodu je často spojován s pozicí ohnutou vpřed. Když je žena ohnutá, mechanismus otevírání pochvy je odlišný od toho, jak je to v jiných pozicích. Riziko vážných trhlin perinea je eliminováno. Po typickém vypuzovacím reflexu je placenta oddělena během pár minut.
Existují okolnosti, kdy je nutné více než kdy jindy, odchylovat se od fyziologického modelu co nejméně, jak je to jen možné. To je v případě porodu koncem pánevním. Porod koncem pánevním není nebezpečný, když první doba porodní byla snadná a je následována silným reflexem vypuzení. Ačkoliv jsem měl osobní zkušenost s asi 300 porody koncem pánevním vaginální cestou, měl jsem v záloze snahu porodníků, kteří preferují rutinně nabízet císařský řez. Musíme vzít v úvahu rozšířené nepochopení fyziologie porodu. Porod koncem pánevním je nebezpečný v přítomnosti vystrašeného porodníka (nebo porodní asistentky, nebo manžela apod.). Porod koncem pánevním je nebezpečný, když je nutná dobrovolná snaha vytlačit dítě ven.
Tyto úvahy o vypuzovacím reflexu versus druhá fáze porodní jsou příležitostí, které naznačují, že skutečná role porodní asistentky je chránit prostředí, které dělá tento vypuzovací reflex možným. Jde o to mít na paměti základní potřeby rodící ženy. Jde o to sladit potřebu soukromí a potřebu pocitu bezpečí. To znamená, že je důležité, aby porodní asistentka byla jako určitý model matky. Matka je prvně ochranná osoba. Navíc člověk se necítí být pozorován a hodnocen matkou.
Slovník, který používám, je inspirován průkopnickou prací Nily Newtonové. Pomáhá pochopit, že sexualita je celek. Dnes je umělé studovat epizody, které jsou nezbytné pro přežití druhů v izolaci. Jsou zahrnuty stejné hormony. Podobné scénáře jsou opakovány tak, že konečný reflex je stejný: reflex spouštění mléka, ejakulace spermatu, reflex vypuzení plodu…

Michel Odent

Zdroj: http://www.wombecology.com/fetusejection.html