Proč nerušený porod?

Spontánní porod je událost, jež se vyznačuje řadou procesů tak složitých a perfektně vzájemně sladěných, že jakýkoli vnější zásah pouze odvádí pozornost od optimálního stavu. Jediná věc vyžadovaná od přihlížejících je prokázání úcty k tomuto úctyhodnému procesu v souladu s prvním pravidlem medicíny – nil nocere (t. j. neškodit). G. J. Kloosterman, Univerzální aspekty porodu

Ve volné přírodě se savci při porodu izolují od okolního světa.

Těhotná ovce, která je normálně stádovým tvorem, se oddělí od stáda, jakmile začne rodit. Opice rodu Rhesus odejde od skupiny a uchýlí se na kraj lesa a vybere si k porodu dobře ukryté místo. Krysa, která je obyčejně nočním tulákem, rodí během dne, aby zvýšila šanci, že nebude pozorována. Kobyla, která je normálně denním býložravcem, rodí právě v noci ze stejného důvodu.

Lidé jsou také savci.

I když se na to zapomíná, lidské bytosti jsou savci. Sdílíme stejné 175 miliónů let staré evoluční dědictví porodu s ostatními savci. Tyto podobnosti by měly být startovním bodem, jestliže chceme porozumět normálnímu, nepřerušovanému porodu našeho vlastního druhu.

Stejně jako naši savčí příbuzní, lidské ženy jsou navrženy tak, aby porodily bezpečně i ve volné přírodě bez dohledu či lékařských zásahů. Je to přirozené jako stravování, dýchání, trávení, vylučování či spaní. Je to v našich genech.

Tak jak nám připomíná lékař a obhájce přirozeného porodu Michel Odent:

Jestliže vezmete v úvahu porod jako nedobrovolný proces vyžadující staré, savčí struktury mozku, rázem zrušíte předpoklad, že žena se musí naučit rodit. V savčí interpretaci je implicitní, že nikdo nemůže ženě aktivně pomoci porodit. Cílem je vyhnout se jakémukoliv zbytečnému vyrušování. [1]

Tradiční lidé se při porodu také izolují

Ve filmu o porodech v pokolení Eipos v Papui Nové Guinei, etolog Wulf Shniefenhovel zaznamenává matku opouštějící svou ves a jdoucí do buše pouze za účelem porodit.

Vlastní izolace tímto způsobem byla normou v tradičních společnostech po celém světě, včetně Kung Sanu v Africe, Turků ve Střední Asii a Prvních národních kmenů v Kanadě.

V knize z osmnáctého století nacházející se v pařížské knihovně popisuje J-C B. porodní praktiky kmene kanadských Indiánů:

Ženy obvykle rodí samy bez obtíží, vždy pryč ze svých vlastních domů v malých chatrčích, postavených pro tento účel obvykle 40 až 50 dní předem. Někdy též rodí na svých polích.

Je nutno dodat, že u těchto společností, kde ženy rodí izolovaně, porody bývají často popisovány jako snadné, až by se pozorovatelům zdálo, že bez jakékoliv námahy.

Proč to tak je? Jak přispívá soukromí a izolace k snadnému a méně komplikovanému porodu?

Jaké prostředí zastavuje ženám porod? 

K zodpovězení těchto otázek se můžeme podívat na studie porodů savců provedené Niles Newtonovou v Chicagu během šedesátých let dvacátého století.

Newtonová studovala porody různých savců, zaměřila se především na myši. Analyzovala faktory, které prodlužovaly porod, ztěžovaly ho či ho činily nebezpečnějším.

Zjistila, že porod může být zpomalen nebo úplně zastaven:

  • umístěním matky do neznámého prostředí (místo, kde jsou věci a pachy takové, na které není matka zvyklá);
  • přesouváním matky z jednoho místa na druhé během porodu;
  • pozorováním.

Zní to povědomě? Všechny tyto věci se stávají při běžném nemocničním porodu. Matka je během porodu přesunuta z domu, kde to zná, do nemocnice, kde to nezná, a je pozorována zdravotníky, se kterými nemá téměř žádnou vazbu či zkušenosti.

Ačkoliv nejsme myši, sdílíme při porodu stejné potřeby jako ostatní savci. Cokoliv, co narušuje rodící ženě pocit bezpečí a soukromí, narušuje porodní proces.

Tato definice bohužel pokrývá většinu z moderního porodnictví, které vytvořilo celý průmysl kolem pozorování a monitorování těhotné ženy. Jak uvádí Dr. Sarah Buckleyová[2]:

Některé z používaných technik jsou bolestivé či nepohodlné, většina jich zahrnuje překročení tělesných nebo sociálních hranic a většina těchto technik je vykonávána lidmi, kteří jsou pro ženu cizí.

Základem těchto postupů, říká Buckleyová, je základní nedůvěra v ženino tělo a jeho přirozené porodní procesy. Tato nedůvěra má silný „nocebo“ efekt* [vysvětleno na konci článku] a stává se sebenaplňujícím proroctvím, kdy ženy téměř určitě potřebují intervenci, kterou lékařský model poskytuje a cítí za ni vděčnost, bez ohledu na to, jak traumatický zážitek to je.

Proto mnoho žen západní kultury očekává, že porod bude naléhavým zdravotním stavem  - spíše než přirozeným, instinktivním procesem – který vyžaduje lékařské vedení a intervence.

Hormonální rovnováha nerušeného porodu

Hormonální rovnováha porodu je mimořádně sofistikovaný a složitý proces, který stále není plně chápán.

Ve skutečnosti stále nevíme, co spouští porod. Víme, že účastní estrogen, progesteron, kortizol a surfaktant A, stále však nevíme přesně, jak spolupracují. To je další důvod, proč je tak důležité minimalizovat narušování přirozeného porodního procesu – spíše přivodíme intervencemi problém, než bychom ho vyřešili.

Perfektním příkladem je ultrazvukové monitorování srdečních ozev během porodu. Záminkou tohoto typu monitorování je zachytit potenciální problém a učinit tak větší bezpeční pro matku a dítě.

Nicméně studie ukázaly opak. Velká studie publikována v Lancetu v roce 1987 pokrývající desítky tisíc porodů v Austrálii, Evropě a Spojených státech zjistila, že jediným statisticky významným účinkem kontinuálního monitoringu srdečních ozev během porodu byl nárůst míry císařských řezů a klešťových porodů.

Hormony podílející se na rovnováze porodního procesu jsou vylučovány nejprimitivnější mozkovou strukturou, limbickým systémem. Limbický systém není pod naší vědomou kontrolou. Pro optimální průběh porodu potřebujeme tuto primitivní část mozku nadřadit nad „racionální mozek“ (neokortex).

Cokoliv, co potlačuje posun vědomí – včetně monitoru srdečních ozev, jasného světla, konverzace, pozorování a očekávání „racionálního“ chování – velmi pravděpodobně přeruší přirozený porodní proces.

Naopak, poskytneme-li rodící ženě to pravé prostředí – podmínky, ve kterých se cítí bezpečně, nepozorovaně, se soukromím – usnadní instinktivní koordinaci porodu, což je genetické dědictví každé ženy.

Dr. Bucklyová zjistila[2]:

Nerušený porod představuje tu nejhladší hormonální rovnováhu porodního procesu a proto nejjednodušší možný přechod – fyziologicky, hormonálně, psychologicky a emocionálně – z těhotenství a porodu k mateřství a laktaci, pro každou ženu. Když je ženina hormonální rovnováha nenarušována, bezpečí jejího dítěte je také posíleno a to nejenom při porodu, ale také v kritickém postnatálním přechodu z dělohy na svět.

To, spolu s moderní hygienou a dostupností pokročilých záchranných lékařských technik, nám dává větší šanci na snadný a bezpečný porod, než měli naši předci kdykoliv v historii lidstva.

Zdroj: Medicine for the 21st century: Natural childbirth III: why undisturbed birth?

[1] Odent M. Birth and breastfeeding: rediscovering the needs of women during pregnancy and childbirth. Clairview Books 2007.
[2] Buckley S. Gentle birth, gentle mothering: a doctor’s guide to natural childbirth and early parenting choices. Celestial Arts 2009. pp.96

* Nocebo efekt = v lékařství znamená nocebo effekt, rekace či odpověď škodlivé, nepříjemné či nežádoucí účinky objevující se po obdržení inertní fiktivní látky či placeba; nocebo reakce nejsou chemicky generovány a vznikají pouze na základě pesimistického přesvědčení či očekávání, že inertní látka bude produkovat negativní důsledky.[http://en.wikipedia.org/wiki/Nocebo]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>