Perinatální podání Pitocinu jako včasný biomarker ADHD: Riziko neurologického vývoje?

Cíl: Prozkoumat možný vztah mezi zvýšením perinatálního užití Pitocinu a následného nástupu ADHD v dětství ve snaze izolovat specifické rizikové faktory jako časné biomarkery této poruchy neurologického vývoje.

Metoda: Porodní záznamy 172 regionálně rozmanitých heterogenních dětí ve věku od 3 do 25 let, které byly vyšetřeny s ohledem na 21 potenciálních prediktorů pozdějšího nástupu ADHD, zahrnujících 17 vybraných porodnických komplikací, rodinný výskyt ADHD a pohlaví. Diagnóza ADHD a historie perinatálního působení Pitocinu rozdělily skupiny k porovnání.

Výsledky: Výsledky ukázaly silný prediktivní vztah mezi perinatálním působením Pitocinu a následného nástupu ADHD v dětství (vyskytující se v 67,1 % případech s perinatálním Pitocinem versus 35,6 % v neexponovaných případech,  χ2 = 16.99, p < 0,001). Doba vystavení plodu působení, délka gestace a délka porodu také ukázaly predikční sílu, i když výrazně nižší.

Závěr: Výsledky zaručují další zkoumání potenciálních vazeb mezi perinatálním působením Pitocinu a následné diagnóze ADHD.

Zdroj: Perinatal Pitocin as an Early ADHD Biomarker: Neurodevelopmental Risk?