O tom, že první hodiny po porodu jsou (nejen) pro vzájemný vztah matky a dítěte tím nejdůležitějším, ví téměř každý. Termín zlatá hodinka už se také objevuje častěji. Co o tomto nejdůležitějším čase po porodu hovoří známý porodník a propagátor přirozeného porodu Michel Odent? To se dozvíte v následujícím článku.

Hodina následující po porodu: Neprobouzejte matku! (od Michela Odenta)

Hodina po porodu je nepochybně jednou z nejdůležitějších fází v lidském životě. Není náhodou, že všechny skupiny lidí rutinně narušují fyziologický proces v tomto krátkém časovém úseku, skrze víru a rituály. Naše kulturní prostředí je do značné míry utvářeno na samém počátku interakcí mezi matkou a novorozencem.

Na první hodinu po porodu můžeme nahlížet z mnoha doplňujících se perspektiv. Mým cílem je vyjmenovat 12 těchto perspektiv k prokázání skutečného rozměru tohoto obrovského tématu.

Perspektiva 1: Náhlá potřeba dýchat

Nepotřebujeme rozvíjet tuto široce dokumentovanou perspektivu. Je snadno pochopitelné, že během první hodiny po porodu musí dítě náhle použít své plíce. To znamená, především, že srdce musí urgentně napumpovat krev do plicního oběhu. Předpokladem je, že plicní a systémový oběh je oddělen uzavřením spojů mezi nimi (ductus arteriosus a foramen ovale).

Perspektiva 2: Behaviorální účinky hormonů

Podle současných dat je nutné tuto perspektivu rozvíjet.

Dnes jsme v pozici, kdy musíme vysvětlovat, že různé hormony uvolňované matkou a plodem během první a druhé doby porodní, nejsou eliminovány během první hodiny po porodu. Každý z nich má specifickou roli, kterou hrají v interakci matka-dítě. Až do nedávné doby se ani netušilo o behaviorálních účincích těchto hormonů.

Klíčovým hormonem podílejícím se na fyziologii je bezpochyby oxytocin. Jeho mechanické účinky jsou dobře známé již dlouhý čas (vliv na kontrakce dělohy pro porod dítěte i placenty; vliv na kontrakce myo-epiteliálních buněk prsou na reflex spouštění mléka). Prange a Pederson prokázali behaviorální účinky oxytocinu poprvé v roce 1979 při pokusu s krysami: injekce oxytocinu přímo do mozku potkaních panen vyvolalo mateřské chování. Tento experiment položil základy nové generaci studií. Výsledek stovek těchto studií může být shrnut do jedné či dvou vět: Oxytocin je typickým altruistickým hormonem; podílí se na čemkoli spojeném s láskou, co si vůbec kdo umí představit.

Tyto data se vynoří jako velmi důležitá, když víte, dle Švédské studie,  že po porodu dítěte a před porodem placenty, má žena schopnost dosáhnout nejvyšší možné míry oxytocinu. Stejně jako za jiných okolností (například sexuální styk či laktace) je uvolňování oxytocinu vysoce závislé na faktorech prostředí. Je to snazší, když je místo velmi teplé (takže míra hormonů ze skupiny adrenalinu je na nejnižší možné úrovni). Je to také snazší, když nemá matka na starosti nic jiného, než se dívat do očí svého děťátka a cítit kontakt s pokožkou dítěte, bez jakéhokoliv rozptylování. Způsob, jakým je oxytocin uvolňován, je novou cestou pro výzkum. Aby byl [hormon oxytocin] efektivní, musí toto uvolňování být v pulzacích: Čím vyšší frekvence pulzace, tím efektivnější hormon je.

Oxytocin není nikdy uvolňován izolovaně. Je vždy součástí komplexní hormonální rovnováhy. To je důvod, proč má láska mnoho podob. V konkrétním případě – hodině po porodu, za fyziologických podmínek, vrchol oxytocinu je spojován s vysokou mírou prolaktinu, který je také znám jako „hormon mateřství“. Toto je nejtypičtější situace navozující lásku k dítěti. Oxytocin a prolaktin se navzájem doplňují. Navíc, estrogeny aktivují receptory oxytocinu a prolaktinu. Vždy však musíme myslet ve smyslu hormonální rovnováhy.

Bylo to také v roce 1979, kdy bylo prokázáno uvolňování hormonů podobných morfinu během porodu. Uvolňování těchto endorfinů je nyní velmi dobře zdokumentováno. Na počátku 80. let minulého století jsme se dozvěděli, že dítě také uvolňuje vlastní endorfiny při porodu, a nyní není pochyb o tom, že určitý čas po porodu jsou matka i dítě „impregnovány“ opiáty. Vlastnost opiátů vyvolávat závislost je dobře známa, takže je jednoduché očekávat, jak se bude začátek „závislosti“ – či vztahu – pravděpodobně vyvíjet.

Dokonce i hormony ze skupiny adrenalinu (často vnímány jako hormony agrese) hrají zřejmou roli v interakci mezi matkou a dítětem okamžitě po porodu.  Během posledních kontrakcí před porodem dítěte je matčina úroveň těchto hormonů na vrcholu. To je proč, za fyziologických podmínek, jakmile začne „reflex vypuzení plodu“, má žena tendenci být vzpřímená, plná energie, s náhlou potřebou něco či někoho uchopit. Často potřebují sklenici vody k pití, stejně jako řečník před velkým publikem. Jedním z efektů takového uvolnění adrenalinu je, že matka je ostražitá, když se dítě narodí.  Zamysleme se nad tím v souvislosti se savci v přírodě a jasně porozumíme tomu, jak je výhodné pro matku mít plno energie – a agresivity – k ochraně dítěte, pokud by bylo třeba. Agresivita je aspektem mateřské lásky. Je také velmi dobře známo, že dítě má své vlastní mechanismy přežití během posledních silných kontrakcí a uvolňuje své vlastní hormony ze skupiny adrenalinu. Nával nor-adrenalinu umožňuje plodu přizpůsobit se nedostatku kyslíku, který je specifický pro tuto fázi porodu. Viditelným účinkem tohoto uvolnění hormonů je, že je dítě po porodu bdělé s doširoka otevřenýma očima a rozšířenými zorničkami. Lidské matky jsou fascinované a nadšené pohledem svých novorozených dětí. Je to jako by dítě dávalo signál, a určitě to tak vypadá, že tento lidský kontakt z očí do očí je důležitým prvkem začátku vztahu mezi matkou a dítětem v lidské říši.

Velmi složitá role hormonů ze skupiny adrenalinu a nor-adrenalinu v interakci mezi matkou a dítětem nebyla po dlouhou dobu studována. Malý počet pokusů se zvířaty otevírá cestu k dalším výzkumům. Myši postrádající gen odpovědný za produkci nor-adrenalinu opouštějí svá mláďata rozptýlená, nečistá a nenakrmená, ačkoliv jim byla vpichována léčiva produkující nor-adrenalin během porodu.

Z hormonálního pohledu se zdá být jasné, že sexualita je uzavřený kruh. Ve všech různých epizodách našeho sexuálního života jsou uvolňovány stejné hormony a podobné scénáře jsou reprodukovány. Například, během sexuálního styku, oba partneři – muž i žena – uvolňují oxytocin a endorfiny. To je začátek vazby, která navazuje na stejný model,  jako vazba mezi matkou a dítětem hodinu po porodu.

Naše současné znalosti o behaviorálních účincích hormonů zahrnutých v porodním procesu nám pomáhají interpretovat koncept citlivého období  představený etology. Je jasné, že všechny možné hormony uvolňované matkou a dítětem během porodu nejsou eliminovány ihned. Je také jasné, že všechny hrají specifickou roli v pozdějších interakcích mezi matkou a dítětem.

Perspektiva 3: Perspektiva etologů

Etologové pozorují chování živočichů a lidí. Obvykle studují jedno určité chování u bezpočtu nepříbuzných druhů. Byli prvními vědci, kteří tvrdili, ve vztahu k vytváření vazby mezi matkou a dítětem mezi ptáky a savci, že existuje sic krátké, ale klíčové období bezprostředně po porodu, které se nebude nikdy opakovat. Harlow studoval zejména proces vytváření vztahů mezi primáty.

Důležitost etologického přístupu postupně roste po nedávném objevu behaviorálních účinků hormonů podílejících se na porodním procesu.

Etologické studium první hodiny po porodu mezi lidmi je složité, protože tento fyziologický proces je rutinně narušován. Nicméně je to možné v neobvyklých situacích. Představte si ženu rodící ve vlastní koupelně, zatímco její muž je na nákupech. Je ve velmi teplém a docela tmavém místě. Vůbec se necítí být pozorována. Po zabouchnutí dveří můžete zahlédnout scénu teď a poté. Kombinací toho, co jste poznali z různých podobných příběhů, budete schopni popsat stereotypní chování. Prvně se matka podívá na své novorozeně mezi nohy. Po chvíli se odváží dotýkat dítěte konečky prstů. Poté začne být více a více odvážná a chce držet své dítě v náručí. V tom okamžiku je většina žen jakoby fascinována očima dítěte.

Perspektiva 4: První hodina jako začátek laktace

Byly doby, ne tak dávno, kdy bychom nepovažovali první hodinu po porodu jako čas, kdy by měla začít laktace. Představte si dítě narozené doma před sto lety. Pupečník byl ihned přestřižen. Poté bylo dítě umyto, oblečeno a ukázáno matce předtím, než bylo položeno do postýlky. Anekdota nám může pomoci uvědomit si, jak nedávno to bylo. V roce 1977 v Říme, na Kongresu psychosomatiků, gynekologů a porodníků, jsem prezentoval referát o časném vyjádření reflexu zakořenění. Jednoduše jsem popisoval ideální podmínky, které umožňují dítěti najít prso během první hodiny po porodu. Žádný z porodníků a pediatrů přítomných na semináři nebyl schopen uvěřit, že lidské mládě je schopno najít prso během první hodiny po porodu.

Dnes již většina porodních asistentek ví, že lidské mládě je přirozeně naprogramované najít prso během první hodiny po porodu. Kromě toho lze pochopit, že za fyziologických podmínek, když je dítě připraveno najít prso, je matka stále v určité hormonální rovnováze. Je stále „na jiné planetě“. Je stále velmi instinktivní. Ví, jak držet své dítě. Mezi lidmi, kojení je potenciálně instinktivní – během první hodiny po porodu. Až po té je prostor pro vzdělávání, napodobování nebo dokonce techniky.

Perspektiva 5: První hodina a metabolická adaptace

Po dobu, co je dítě v děloze, jsou živiny, zejména „životní palivo“ glukóza, dodávány nepřetržitě přes pupeční šňůru. Okamžitě po porodu se musí dítě adaptovat na přerušovaný příjem. Významná schopnost novorozence reagovat na značně nízké hodnoty glukózy studoval do hloubky M. Cornblath ve Spojených státech a Jane Hawdon, Laura Derooy a Suzanne Colson ve Velké Británii.

Perspektiva 6: Bakteriologické hledisko

Při porodu je dítě bez bakterií. O hodinu později jsou jeho sliznice osídleny milióny bakterií. Narodit se znamená vstoupit do světa mikrobů. Otázkou je, jaké bakterie budou ty první, které osídlí tělo dítěte? Bakteriologové ví, že vítězi závodu budou vládci území. Bakteriální prostředí matky je již známé a přátelské z pohledu novorozence, protože matka i dítě sdílejí stejné protilátky (IgG). Jinými slovy, z bakteriologického hlediska, novorozené lidské mládě urgentně potřebuje být v kontaktu pouze s jedinou osobu – svou matkou. Když k tomu přidáme, že včasná konzumace mleziva pomůže vytvořit ideální střevní flóru, není pochyb o tom, z bakteriologického hlediska, že první hodina po porodu je kritickým obdobím s doživotními následky. Naše střevní flóra může být prezentována jako jeden z aspektů naší osobnosti, který nemůže být později v životě snadno změněn.

Perspektiva 7: Nastartování procesu termoregulace

Zatímco bylo dítě v děloze, nemělo nikdy příležitost k poznání teplotních rozdílů (kromě ojedinělých případů horečky matky). Opět, první minuty po porodu se zdají být přerušením kontinuity. Vzhledem k tomu, že mechanismy termoregulace nejsou v čase porodu zralé, jsou teoretické důvody k obavám v případě hypertermie matky během porodu, které jsou vyvolávány epidurální anestezií či příliš horkou koupelí. Takové situace mohou otestovat nebezpečným způsobem termoregulaci dítěte přehnaným rozdílem teplot mezi děložním a mimoděložním prostředím.

Perspektiva 8: Adaptace na gravitaci

Během první hodiny je vytvářen zcela nový vztah ke gravitaci. Najednou vestibulární nerv, který zajišťuje rovnováhu, nese do mozku bezprecedentní nával impulsů ze semicirkulárního kanálu, utriculu a sacculu [váčky blanitého labyrintu při vstupu do vnitřního ucha].

Perspektiva 9: Etnologický přístup

Etnologie se etablovala jako věda publikováním databází. Dnes jsou její materiály o těhotenství, porodu a prvních dnech po porodu snadno dostupné.

Většina kultur narušuje první kontakt mezi matkou a dítětem první hodinu po porodu. Nejuniverzálnější a poutavý způsob je jednoduše podpora víry, jako je například přesvědčení, že mlezivo je zkažené či škodlivé pro dítě, dokonce jako látka, která musí být vyloučena a zničena. Taková víra vyžaduje, aby dítě okamžitě po porodu, nebylo v náruči matky. To s sebou nese rituály jako je rituál okamžitého přerušení pupečníku. První kontakt mezi matkou a dítětem může být narušován mnoha dalšími rituály: koupání, otírání, těsné zavinování, svazování nohou, „vykuřování“ dítěte, propíchnutí uší malým holčičkám, otevírání dveří v chladných zemích apod.

Vydalo by to na spoustu svazků, kdyby se měla předložit komplexní studie vlastností velkého počtu kultur ve vztahu k tomu, jak soupeří s mateřským ochranářským instinktem během citlivého období po porodu. Nicméně lze vyvodit jednoduchý závěr z rychlého přehledu dostupných dat: Čím větší potřeba společnosti po agresi a schopnosti ničit život, tím rušivější rituály a víry v období kolem porodu jsou.

Jestliže  narušování prvního kontaktu mezi matkou a dítětem a prohlašování takových výmluv, jakože mlezivo je škodlivé, jsou takto univerzální, znamená to, že toto chování neslo evoluční výhody.

Vzetím v úvahu a kombinováním všech perspektiv, které naznačují důležitost první hodiny po porodu a po odkazech na perinatální rituály a víry, můžeme tvrdit, že kulturní prostřední je do značné míry utvářeno během hodiny po porodu. Nyní můžeme uvažovat nad hodinou následující po porodu v souvislosti s moderní společností.

Perspektiva 10: Porodnický přístup

Všechny tyto úvahy byly nutné před pohledem na hodinu po porodu z hlediska naší moderní společnosti. V našich společnostech je kulturní kontrola porodu většinou kontrolou lékařskou.

Z lékařské literatury a učebnic, v porodnických kruzích, se zdá, že otázkou je: „Jak vedeš tak zvanou třetí dobu porodní?“ Lékařské časopisy periodicky publikují prospektivní randomizované kontrolované studie srovnávající různé způsoby „vedení“ třetí doby porodní. Jediným cílem je vyhodnotit rizika poporodního krvácení. Tyto studie jsou prováděny v rámci velkých porodnických jednotek. Všechny výzkumné protokoly využívají negativní definici „vyčkávacího přístupu“ (např. nepoužívání uterotonických léků a nepřerušování pupeční šňůry). Faktory, které mohou pozitivně usnadnit uvolňování oxytocinu nejsou v protokolech zahrnuty. Výsledky těchto studií vedly k praxi rutinního podávání injekcí s oxytotickými látkami všem matkám těsně před porozením dítěte. Tyto látky blokují uvolňování přirozeného hormonu; navíc nemají behaviorální účinky. Důsledky těchto rutinních porodnických procedur by měly být zvažovány z hlediska civilizace.

Perspektiva 11: Přístup porodních asistentek

Určité porodní asistentky stále praktikují autentickou porodní asistenci. To znamená, že nejsou vězni přísných pravidel a protokolů. Mohou hrát roli ochránkyň fyziologického procesu. Okamžitě po porodu dítěte  je hlavní starostí těchto porodních asistentek uvolnění vysokého množství oxytocinu matkou, protože je důležitý pro bezpečný porod placenty a také je to hormon lásky.

Prvně se ujistí, zdali je místnost dostatečně teplá. Během třetí doby porodní si ženy nikdy nestěžují, že je příliš horko. Jestliže se třesou, znamená to, že místo není příliš teplé. V případě porodu doma, jediným důležitým přístrojem je přenosný ohřívač, který může být zapojen na kterémkoliv místě a kdykoli, který může být použit k nahřátí deky či ručníků. Dalším cílem je zajistit, aby matka nebyla vyrušována, když se dívá do očí svému děťátku a cítí jeho kůži. Je bezpočet možných způsobů, jak se vyhnout vyrušování matky a dítěte v této fázi. Matka může být rušena, protože se cítí být pozorována či vedena, protože někdo mluví, porodní ošetřovatel chce přerušit pupeční šňůru ještě před porodem placenty, zvoní telefon a nebo proto, že se náhle rozsvítilo světlo apod. V této fázi, po porodu za fyziologických podmínek, matka je stále ve zvláštním stavu vědomí, jako by byla „na jiné planetě“. Její neokortex je stále více či méně v klidu. Heslem by mělo být: „Neprobouzejte matku!“

Perspektiva 12: Politická poznámka

Je pochopitelné, že studium třetí doby porodní z ne-medicínského hlediska vyvolává u lidí – zejména lékařů – nepříjemné pocity. Jakékoliv schválení, které by vedlo k přehodnocení našich přístupů během tohoto krátkého období, otřásá  samými základy našich kultur. Výzkum může být politicky nekorektní. Politicky nekorektní výzkum zahrnuje určité aspekty „prvotního zdravotního výzkumu“, zejména studie zkoumající dlouhodobé důsledky toho, jak jsme rozeni. Lékařská společnost a média se vyhýbají výsledkům těchto důležitých studií – na takováto témata, jako je kriminalita mladistvých, sebevraždy teenagerů, drogové závislosti, anorexie, autismus apod. – navzdory jejich publikování ve směrodatných lékařských a vědeckých časopisech.

Zdroj: Midwifery Today: The First Hour Following Birth: Don’t Wake the Mother!