Domácí porody – moderní trend. Je to pokrok?

Sousloví domácí porod působí na většinu české společnosti, zejména pak na zdravotnickou veřejnost, jako červený hadr na býka. David Stewart nabízí zajímavý úhel pohledu na problematiku porodnictví a jeho vztahu k domácím porodům, respektive k alternativám v porodnictví vůbec. Jedná se o úryvek z knihy „Bezpečné alternativy při porodu“. Ačkoliv se jedná o Spojené státy americké, podobnost s českým prostředím je více než zřejmá.

„Nikdy nebylo prokázáno, že pro většinu matek jsou nemocnice tím nejbezpečnějším místem, kde porodit své dítě. Ve skutečnosti dostupné důkazy ukazují, že opak je pravdou. Existují silné důkazy, které říkají, že program mateřské péče, který by vedl k nejlepším medicínským, sociologickým a psychologickým výsledkům je ten, který nabízí rodičům možnost alternativy. Tyto alternativy zahrnují:

1. Dobré nemocnice pro těch pár matek, které je skutečně potřebují nebo po nich touží, se skutečně pro-rodinnou politikou (ne pouze převzatými prohlášeními, jak je to nyní);

2. Samostatně stojící porodní centra;

3. Dobré, dobře promyšlené programy porodů doma pro většinu.

Není účelem této kapitoly zkoumat, zdali jsou domácí porody stejně bezpečné jako porody v porodnici. Mimochodem, všechny platné studie dostupné k dnešnímu dni ukazují, že porod doma je stejně bezpečný či dokonce bezpečnější než porod v porodnici pro většinu žen, pro lékaře však tyto studie nejsou považovány za průkazné. Ovšem jedna věc je průkazná a to fakt, že neexistují studie, které by dokazovaly, že porodnice jsou tak bezpečné, jak se věří. Žádná studie, která by prokázala, že rutinní hospitalizace všech rodících žen má za následek statisticky lepší medicínské výsledky ve srovnání s uceleným klientsky orientovaným mateřským programem nabízejícím alternativy, nebyla nikdy provedena. A tato průkazná data nebudou dostupná pro takovouto komparativní studii, dokud nebude umožněno dobře naplánovaným mateřským centrům a pečlivě zpracovaným programům domácích porodů svobodně působit po dobu několika let. Do té doby jsou všechny pro a proti pouze teoretické a teorie nikdy nemůže být průkazná v žádném směru. Koneckonců, kdo před zavedením masivní institucionální mateřské péče čekal, až se nemocnice samy přesvědčivě prokážou?

Jestliže budete studovat proces, při němž se stávají nové lékařské nápady „osvědčenou praxí“, zjistíte, že existují dvě odlišné fáze: První, nový nápad je testován, jak nejlíp může, aplikací důvodů na základě dostupných faktů a jestliže je to možné, je testován laboratorními experimenty končícími limitovaným počtem zkoušek na lidských subjektech. Avšak tato první fáze, bez ohledu na to, jak byla důkladná, nemůže být nikdy průkazná. Může pouze vyřadit nápady, které jsou zjevně špatné. V určité fázi, kdy nemůže být nápad zamítnut z jasných teoretických či laboratorních důkazů, musí být zkoušen na velkém počtu lidí v klinických podmínkách. Toto je druhá fáze výzkumu. Naneštěstí není vždy uznaná jako „fáze výzkumu“ protože, v tomto bodě, je veřejnost vedena k tomu, aby věřila, že tato procedura je „prokázaná“. Ale žádná praktika nemůže být považována za výhodnější než škodlivější, dokud není aplikována stovkami lékařů na tisících pacientech.

V lékařské historii existuje nesčetně příkladů tohoto dvou-krokového testovacího procesu. V nedávné minulosti byla takto testována diuretika předepisována těhotným ženám po mnoho let, aby se později zjistilo, po milionech poškozených, že takové léky nenapravitelně poškozují plod. Obdobné je to s diethylstilbestrolem (DES), lékem, který měl být relativně neškodný a s určitými výhodami pro matky v souvislosti s potraty, když poté po mnoho desetiletích bylo objeveno, že DES byl zodpovědný za určitý druh rakoviny. Dnes jsme uprostřed několika nových výzkumných experimentů na matkách a dětech. Příkladem může být fetální monitor a zvýšená míra císařských řezů. Může se fetální monitor a vyšší míra císařských řezů nakonec ukázat jako výhodnější než škodlivější v porovnání s alternativami? V tomto bodě, dostupné výzkumy silně naznačují, že ne a mnoho vědců a autorit říká, že fetální monitory a zvýšená míra císařských řezů nejsou dobré ani pro matky, ani pro děti. Avšak lékařská veřejnost je občas pomalá rozpoznat validní výzkum. Teprve až za mnoho let a po bezpočtu testovaných matkách a dětech budou pro lékaře tato data skutečně dostatečná, aby měli jistotu.

Proto není neobvyklé důrazně navrhovat programy domácích porodů a mateřských center dostupných pro širokou masu lidí, kde jsou potřeba. Jistě prošly první fází lékařského výzkumu. Jejich validita jako bezpečná alternativa je přinejmenším stejně dobře zavedená jako současné užití fetálních monitorů, zvýšené míry císařských řezů, častého umělého prasknutí vaku blan a dalších široce užívaných porodnických praktik. Ve skutečnosti je koncept porodních domů a porodů doma mnohem ověřenější vědou, než většina porodnických praktik dnes hojně užívaných. Proto nemohou existovat žádné důvody pro vznášení námitek na tyto alternativy na základě skutečnosti, že fakta nejsou kompletní a nikdy nebudou, dokud nebudou několik let aplikovány. Pouze navrhujeme, aby stejné standardy vědeckých validací, které lékařské kruhy rutinně aplikují na sebe, byly aplikovány na alternativy v porodnictví.

Další překážkou ke skutečné změně v mateřské péči je běžný postoj, na straně většiny veřejnosti a lékařské společnosti podobný, který předpokládá, že pocity lékaře a zavedené nemocniční tradice by měly být posuzovány za správné, dokud se neprokáže opak. Navrhuji, abychom převzali tento přístup, že pocity matek, které jsou nám říkány po staletí, by měly být považovány za správné, dokud se neprokáže opak. Nastal čas, kdy nemocnice se musí bránit nebo přestat dělat to, co dělaly po desetiletí bez vědeckého základu. „Domácí porody – moderní trend. Je to pokrok?“ Tento titulek klade dvě otázky: 1. Je to skutečně trend? 2. Je to pokrok? Se svou ženou Lee jsme sledovali růst zájmu o domácí porody ve Spojených státech po mnoho let – od doby těhotenství mé ženy s prvním dítětem porozeným doma v roce 1963. Měli jsme pět dětí narozených doma, poslední v roce 1976. Komunikovali jsme s mnoha páry ohledně domácího porodu. Psali, navštěvovali či si volali ve zvyšujícím se počtu každý rok. Bylo založeno mnoho národních a místních organizací na podporu programu domácích porodů. Domácí porod není výstřelek. Domácí porod je skutečným trendem a bude pokračovat ve zvyšující se míře, ať už se lékaři, sestry, porodní asistentky, profesionální porodní školitelé a úředníci veřejného zdravotnictví budou chtít zapojit či ne.

Je to pokrok? Rozhodně ano. Proč? Protože je projevem větší informovanosti a zájmu ze strany dnešních rodičů. Dle našich zkušeností, ti co si vybírají domácí porod, jsou obvykle rodiče, kteří jsou nejvíce informovaní a kteří se nejvíce starají o bezpečí svých dětí. Ti rodiče, kteří jsou nejméně informovaní, se odevzdávají do rukou lékařů a nemocnic bez otázek, vzdávají se zodpovědnosti a nevědomky se vzdávají jednoho z v životě nejdůležitějších povznášejících pocitů.

Viktor Hugo jednou řekl: „Neexistuje silnější myšlenka, než ta, jejíž čas nadešel.“ Nadešel čas zavést alternativy v rození.“

Citace z knihy: STEWART, PHD., David a Lee STEWART, AAHCC. Safe Alternatives in Childbirth. 4. vyd. Marble Hill, MO, U.S.A.: Napsac Reproductions, 1992. ISBN 0934426473.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>