„Báchorky starých manželek“ jsou dle Oxfordského slovníku „triviální příběhy a jako takové jsou vyprávěny starými upovídanými ženami“. Je příznačné, že nikdo nemluví o „báchorkách starých mužů“ či „báchorkách starých lékařů“. Místo toho jsou ženy obviňovány. To znamená, že jejich řeči jsou jedovaté a že jedinou bezpečnou věc, kterou mohou udělat, je mlčet. Zkušenosti, které ženy sdílí s ostatními ženami jsou proto odmítány a trivializovány… Ve skutečnosti to nejsou jiné ženy, které vštěpují a podněcují úzkost ve většině těhotných, ale zdravotní systém.

Toto je citace z knihy z osmdesátých let dvacátého století – Rození – od Sheily Kitzinger, která překvapivě zůstává relevantní i dnes. Když nyní ženy vstupují do porodnic, aby tam porodily, mnohé zažijí nějakou formu institucionálního násilí. Nemusí to explicitně definovat jako násilí, avšak poslouchání jejich příběhů poskytuje skličující obraz dnešní mateřské péče.

Jaké formy násilí se vyskytují v porodnici? Zde je pár možných příkladů „normativního zneužívání“, které mohou ženy při porodu v nemocničních podmínkách zažít:

• omezení pohybu;
• omezení příjmu potravy;
• ovládání těmi v pozici autority – musí poslouchat, i když je to proti jejích vlastnímu nejlepšímu zájmu;
• rutinní, vnucené zásahy jako například infuze;
• opakující se, případně bolestivé, vaginální vyšetření různými lidmi;
• odmítnutí možnosti VBAC (vaginal birth after cesarean = vaginální porod po císařském řezu);
• nejextrémnější případ porušení práv pacientů – nucený císařský řez;
• vaginální řezání (epiziotomie);
• urážlivý jazyk;
• odloučení od rodiny/omezení doprovodu;
• nedostatek uctivého zacházení;
• přehlížené/nevyslyšené hlasy a přání;
• emocionální manipulace používající dítě jako „kartu“ udržení moci („Chcete přece zdravé dítě, ne?!“ Všechny matky chtějí. Je to ponižující a nelidské naznačovat, že ona nechce.);
• vynucená separace matky a dítěte;
• podávání léků bez souhlasu;
• tahání za pupeční šňůru a zasahování do třetí doby porodní (vylučování placenty), které může vést ke krvácení.

Emoční zacházení se ženou při porodu je nejvýznamnějším faktorem přispívajícím k její spokojenosti s porodem (emocionální faktory nejvyšší důležitosti zahrnují dobrou podporu od poskytovatelů péče a zacházení s respektem). Podle Kitzinger: „Teprve nyní zjišťujeme, jaký má dlouhodobý ničivý dopad na lidi a celé rodiny zacházení se ženami jako by byly pouhými nádobami, které mají být otevřeny a zbaveny svého obsahu; a koncentrování pozornosti na vak svalů a porodní kanál, než na (a pečovat o) osobu , které patří. Násilí, které je dnes běžným prvkem porodů zanechává mnoho žen s pocitem, že porod byl formou znásilnění. Tento druh zážitků není jednoduché zapomenout. Může zničit ženino sebevědomí, přimět ji pochybovat o její schopnosti pečovat o dítě, zničit radost ve vyjadřování své sexuality a útočit na kořeny vědomí její vlastní identity. Psychologicky je to mrzačení.“

A jak říká Mary Rucklos Hampton, „Snaha o oddělení fyzického zážitku z porodu od mentální, emocionální a duševních aspektů této události posloužila k oslabování žen a páchání násilí na nich.“

Zfilmované nejčastější praktiky násilí při porodu (s anglickými titulky) hovořící za vše.

Zdroj: REMER, MSW, ICCE, Molly. Talk Birth: Birth Violence. [online]. 2010 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://talkbirth.me/2010/03/06/birth-violence/