Překlad vědecké práce Italské Římské univerzity „La Sapienza“
Jako přemedikalizovaný porod je označován takový porod, při kterém dochází k nadužívání medicínských zásahů. Stále častěji se z porodu stává akutní medicínský problém namísto přirozené součástí života.
V minulém století dosáhly rozvinuté země značného pokroku, co se týče zdraví populace a porodnické péče a podařilo se drasticky snížit mateřská a novorozenecká rizika. Na druhou stranu, těhotenství a porod jsou stále víc a víc brány jako nemoc. Proto se potýkáme s čím dál tím více častějším používáním technologií, léku a chirurgických zákroků i při nízkorizikovém těhotenství a porodu. Tento typ přemedikalizované, „high-tech“ porodnické péče často vede ke zbytečným, drahým, nebezpečným, invazivním porodnickým intervencím. Ve skutečnosti jsou tyto zásahy často zaváděny bez vědeckých důkazů, které by demonstrovaly jejich účinnost a nutnost. Způsobují plýtvání ekonomickými a lidskými zdroji, vytvářejí v ženách pocit ztráty kontroly nad porodem a vedou k oslabení procesů.
Technologie není nutně synonymem pro pokrok: nadbytek medikalizace v porodnictví nemůže vést ke zlepšení zdraví matek. Zlepšení zdraví matek je spíše ovlivněno nárůstem celkového zdraví populace a sociálním a ekonomickým rozvojem země.
Situace popsána výše vedla Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) k hodnocení efektivity porodnictví (včetně prenatální, perinatální a postnatální péče) a k doporučení modelů správné péče.
Prenatální péče je soubor intervencí, které těhotná žena přijímá od organizované služby zdravotní péče. Cílem prenatální péče je předcházet, identifikovat a léčit choroby, které by mohly ohrozit zdraví plodu, novorozence a matky, a pomoct ženám přijmout těhotenství a porod jako pozitivní zkušenost. Od roku 1929 model prenatální péče doporučovaný na mezinárodní úrovni zahrnuje 12 až 14 návštěv během těhotenství. Obsah prenatální péče se během času měnil díky pokroku v diagnostice a technologiích, ale referenční model zůstával stejný. Několik studií však prokázalo, že tento model nebyl založený na vědeckých hodnoceních. Vzhledem k těmto výsledkům, WHO vyvinula lehký, jednoduchý model péče a zhodnotila ho s randomizovanými kontrolovanými studiemi, zavedený ve čtyřech zemích lišících se ve stupni rozvoje a řízení prenatální péče. Výsledky ukázaly, že tento nový a tradiční model péče mají stejné zdravotní mateřské a novorozenecké výsledky, navíc, s novým modelem byly ušetřeny zdroje.
Progresivní nárůst intervencí se u porodů nakonec projevil. Přirozený čas porodu by měl sledovat cirkadiální rytmus, nicméně čas porodu se progresivně mění, stává se výjimečný během noci a častý během pracovní doby. Toto je důsledek nárůstu počtu indukcí a císařských řezů. Časté a zbytečné provádění císařských řezů (CŘ) je symbolem přemedikalizace porodu v rozvinutých zemích. Mezinárodní společenství se domnívá, že vysoká míra CŘ je indikátorem špatné kvality péče o matku. V podstatě má nepřiměřené provádění CŘ negativní důsledky pro matčino/novorozencovo zdraví. WHO doporučuje maximální míru CŘ mezi 10 až 15% (WHO, 1985).
Co se týče poporodní péče, mezinárodní společenství se zaměřuje na kojení. Podle WHO téměř každá žena může krmit aspoň jedno dítě výhradně jejím vlastním mlékem, navíc bylo prokázáno, že kojení je přínosem pro matku i dítě a to jak z hlediska krátkodobého, tak dlouhodobého zdraví. Přesto začátek, výlučnost a doba silně závisí na zdravotní politice a rozvinuté země podporovaly a zavrhovaly tyto praktiky několikrát. Z těchto důvodů WHO, UNICEF a také Evropská komise se nedávno zapojily do ochrany, prosazování a podpory kojení (WHO/UNICEF 1989, Evropská komise 2004). V souladu s pokyny WHO všechny děti by měly být krmeny výhradně mateřským mlékem do 4 až 6 měsíců po narození.
Mezinárodní studie týkající se vyspělých zemí ukazují, že lékařské faktory jsou nedostatečné k vysvětlení různých stupňů medikalizace v porodnictví. Vzájemný vztah mezi sociálně-ekonomickým statusem ženy a přístupu k prenatální péči jsou zkoumány. Některé výsledky naznačují, že přemíra péče je častější u vysoko postavených žen, ale další studie zjistily, že tyto ženy mají menší riziko přemíry péče, protože jsou více uvědomělé při rozhodování a žijí s větším uvědoměním si jejich mateřství.
A konečně, mezinárodní výzkumy zdůrazňují důležitost informovanosti a zapojení ženy: uvedení ženy do středu a do řízení – to znamená prosazování účasti v procesu plánování, realizaci a hodnocení péče – to je klíč k re-humanizaci porodnictví a cesta k omezení medikalizace. Tato skutečnost byla také potvrzena některými italskými studiemi: účast na předporodních kurzech je spojena s nižším rizikem CŘ a krmením lahví během hospitalizace.
Získávání informací a podpora během těhotenství, porodu a poporodního období se ukázaly být rozhodující i pro zahájení a trvání kojení. Navíc, vysoká medikalizace porodu je nepříznivá pro kojení: kojení je méně časté u žen po CŘ.
Nárůst medikalizace porodního procesu je typický ve většině vyspělých zemí. Itálie je jasným příkladem tohoto procesu. Prvně, je vysoce rozvinutá země, kde matky a novorozenci jsou na velmi malém riziku a mohou být opečovávání s komfortem a zkušeným zdravotním personálem. Kromě toho má Itálie velice medikalizované, „high-tech“ porodnictví. (pozn. v České republice je však situace stejná).
(zdroj: http://iussp2009.princeton.edu/download.aspx?submissionId=92024)