Pupečník je většinou přerušován okamžitě, jakmile se miminko narodí. Je tato praxe dobrá? Má se pupečník přerušit ihned, anebo se má nechat dotepat? Co na to říkají vědecké studie?

Pozdní versus brzké podvázání pupeční šňůry u donošených novorozenců

Systematický přehled a metaanalýza kontrolovaných studií

Zdroj: http://jama.ama-assn.org/content/297/11/1241.short

Souvislosti: Až na několik výjimek, pupeční šňůra každého novorozence je při porodu podvázána a přestřižena, avšak optimální načasování tohoto zásahů zůstává sporné.

Cíl: Porovnat potenciální výhody a újmy z pozdně či včasně přerušeného pupečníku u donošených novorozenců.

Zdroje dat:  Vyhledávání v šesti elektronických databázích (z 15. listopadu 2006, začínajíc od jejich začátku); registr studií Cochrane Pregnancy and Childbirth Group; registr studií Neonatal Group, Cochrane library, MEDLINE, EMBASE, CINHAL; ruční hledání sekundárních referencí v relevantních studiích; kontaktování vyšetřovatelů o relevantních publikovaných výzkumech.

Výzkumný výběr: Kontrolované stude srovnávající pozdní versus včasné přerušení pupečníku následované při porodu u novorozenců v 37 nebo pozdějším týdnu těhotenství.

Extrakce dat: Dva výzkumníci nezávisle posuzovali vhodnost a kvalitu studií a vybrali data pro výsledky: hematologický stav novorozence, stav železa, a riziko nežádoucích účinků jako je žloutenka, polycystémie a dýchací potíže.

Syntéza dat: Meta-analýza obsahovala 15 kontrolovaných studií (1912 novorozenců). Pozdní přerušení pupečníku bylo odloženo o nejméně 2 minuty (n = 1001 novorozenců), zatímco včasné přerušení pupečníku ve většině studií (n = 911 novorozenců) bylo provedeno ihned po narození. Výhody ve věku 2 – 6 měsíců spojovány s pozdním přerušením pupečníku zahrnují lepší hematologický stav měřený hematokritem (vážený průměrný rozdíl [VPR], 3,70 %; 95 % interval spolehlivosti [IS], 2,00 % – 5,40%); stav železa měřen koncentrací ferritinu (VPR, 17,89; 95 % IS, 16,58 – 19,21) a uložené železo (VPR, 19,90; 95 % IS, 7,67 – 32,13); a klinicky důležité snížení rizika anémie (relativní riziko [RR], 0,53; 95 % IS, 0,40 – 0,70).  Novorozenci s pozdním přerušením pupečníku měli zvýšené riziko výskytu asymptomatické polycystémie (7 studií [403 novorozenců]: RR 3,82; 95 % IS, 1,11 – 13,21; jen 2 vysoce kvalitní studie [281 novorozenců]: RR, 3,91, 95 % IS, 1,00 – 15,36).

Závěr: Opožděné přerušení pupečníku u donošených novorozenců o minimálně dvě minuty po narození je pro novorozence výhodné a tyto výhody sahají až do dětského věku. Ačkoliv zde byl zvýšený výskyt polycystémie mezi dětmi, jejichž pupečník byl přerušen později, tento stav se zdá být neškodný.

Efekt načasování přerušení pupečníku na hodnoty venózního hematokritu a klinických výsledků u donošených novorozenců

Zdroj: http://pediatrics.aappublications.org/content/117/4/e779.short

Souvislosti: Pupeční šňůra je obvykle přerušena ihned po narození. Neexistuje přesvědčivý důkaz podporující tento přístup, který může připravit novorozence o některé výhody jako je zvýšení v uchovávání železa.

Cíle: Snažili jsme se zjistit účinky načasování přerušení pupečníku na venózní hematocrit novorozenců a klinický stav termínových novorozenců a na krvácení matek po porodu.

Metody: Toto je randomizovaná, kontrolovaná studie provedena na 2 porodnických jednotkách v Argentině na donošených novorozencích bez komplikací u matek s normálním těhotenstvím. Po písemném souhlasu rodičů, novorozenci byli roztříděni do skupin s přerušeným pupečníkem během prvních 15 vteřin (skupina 1), v 1 minutu (skupina 2) a ve 3 minutách (skupina 3) po porodu. Měření venózního hematokritu bylo měřeno 6 hodin po porodu.

Výsledky: Bylo přijato 276 novorozenců. Průměrný venózní hematokrit v šesti hodinách života byl 53,5 % (skupina 1), 57,0 % (skupina 2) a 59,4 % (skupina 3). Byla provedena statistická analýza a výsledky byly ekvivalentní mezi skupinami, protože hematocrit zvyšující se u novorozenců s pozdějším přerušením pupečníku byl v předem stanoveném fyziologickém rozsahu. Výskyt hematokritu nižšího než 45 % (anémie) byl značně nižší ve skupinách 2 a 3, než ve skupině 1. Výskyt hematokritu většího než 65 % byl podobný ve skupině 1 a 2 (4,4 % a 5,9 %), ale značně vyšší ve skupině 3 (14,1%) oproti skupině 1 (4,4 %). Nebyl výrazný rozdíl mezi ostatními výsledky novorozenců a v poporodním krvácení matek.

Závěr: Opožděné přerušení pupečníku zvyšuje novorozenecký průměrný venózní hematokrit v rámci fyziologického rozsahu. Ani významné rozdíly, ani škodlivé důsledky nebyly pozorovány v rámci skupin. Navíc, tato intervence snižuje míru novorozenecké anémie. Tato praxe se ukázala být bezpečná a měla by být zavedena ke zvýšení novorozeneckého ukládání  železa.

Současné nejlepší důkazy: Přezkum literatury o přerušení pupečníku (shrnutí)

Zdroj: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1016/S1526-9523(01)00196-9/abstract 

Okamžité přerušení pupeční šňůry může vést ke snížení počtu červených krvinek, které novorozenec přijme při porodu, až o více jak 50 %, ústící v krátkodobé a dlouhodobé novorozenecké problémy. Studie zkoumající přerušení pupečníku od roku 1980 až do roku 2001 byly zkoumány. Pět set třicet jedna donošených novorozenců v devíti randomizovaných a nerandomizovaných studií mělo pozdní přerušení pupečníku, od tří minut až do dotepání, bez symptomů polycystémie nebo významné hyperbilirubinémie. Byl zaznamenán vyšší průtok červených krvinek do životně důležitých orgánů během prvního týdne, donošené děti měly menší anémie ve dvou měsících a delší trvání včasného kojení. V sedmi randomizovaných studiích nedonošených dětí, výhody spojované s pozdním přerušením pupečníku u těchto dětí zahrnovalo vyšší hematokrit a míru hemoglobinu, krevního tlaku a objemu krve, s lepší kardiopulmonární adaptací a méně dnů na kyslíku a ventilaci a menší potřeba krevních transfúzí. Pro obě skupiny, donošených i nedonošených dětí, malá, jestli vůbec nějaká, rizika byla spojována s pozdním přerušením pupečníku. Dlouhodobé studie dětí s okamžitým a pozdním přerušením pupeční šňůry jsou vyžadovány.