Úvod do prenatální a perinatální psychologie: Na porodu záleží, i u dětí!

Přemýšleli jste někdy nad porodem z pohledu dítěte?

Pravděpodobně ne a to zřejmě proto, že v naší kultuře se má za to, že dokud si nepamatujeme určitý čas našeho života, nemáme mentální kapacitu dělat úsudky, cítit emoce či dokonce bolest… ano skutečně, bolest. Teprve na začátku osmdesátých let dvacátého století byla lékařská komunita donucena (rodiči) uznat, že miminka mohou cítit bolest, a tudíž jim mají být podány léky při operacích, jako je obřízka.

Pojďme o tom přemýšlet. Miminka cítí, vidí, mají chuť, hmat, slyší, kopou, uchopují a reagují na vnější i vnitřní stimuly zatímco jsou v děloze… neurony pálí, buňky pracují… není to vysoce špatný předpoklad domnívat se, že na zážitcích z tohoto období našeho života nezáleží?

Je možné, že naše rané zážitky, jako jsou ty z těhotenství, porodu a kojeneckého období, jsou uloženy v našem neuvěřitelném a rychle se vyvíjejícím mozku, v našich buňkách a možná i v naši DNA?

Na poli prenatální a perinatální psychologie bylo dokázáno, že na zážitcích z tohoto období nesmírně záleží. Příspěvky výzkumu a teorie v Prenatální a perinatální psychologii (PPP) jsou obecně nedostatečně využívány v debatě o humanizaci našeho lékařského modelu prenatální a porodní péče.

PPP se odkazuje na studii lidského života od početí přes těhotenství, porod až po časné poporodní období – čas, kdy nejčasnější formativní zkušenosti a vztahy vytváří základ pro všechno následující chování a interakce.

Tento časný základní rozvoj je jedním z období fenomenálního růstu a zkušenostního učení – ale ještě důležitější je, že cokoliv jste a cokoliv budete, je založeno a má kořeny v těchto časných zážitcích a vzpomínkách.

Vše, co jste, vážně?

Ano! Lidé se vyvíjejí z jednotlivých a samostatných subjektů (spermie a vajíčka), které se spojí, aby z nich byla jedna buňka, která nakonec vytvoří vás. Výzkum ukázal, že i jediná buňka (od améby po lidské neurony) se může učit v té nejjednodušší podobě – myšleno tak, že může ukládat vzpomínku v té nejjednodušší podobě. Příkladem je, že jednotlivé buňky jakéhokoliv druhu jsou schopné naučit se vzor výbojů dávaných vědci a reagovat tak odpovídajícím způsobem, když jsou přesvědčené, že přichází další šok. Úžasné!

Tak jak se buňky, které nás tvoří, dělí, rovněž zaznamenávají vnější a vnitřní vlivy, jako je setkání se se zdravou placenou během implantace či s nezdravou a těžko obyvatelnou. Tyto vlivy mohou způsobit buněčné reakce, jako je zapnutí či vypnutí epigenetického spínače. Tyto změny jsou přenášeny na dceřiné buňky a zpráva je doručena do celého vyvíjejícího se embrya. Toto je příklad, jak na zkušenostech ve všech stádiích našeho vývoje záleží.

Tak jak embryo roste, co do složitosti, není těžké pochopit jeho schopnost reagovat, ukládat vzpomínky a porovnávat nové a staré zkušenosti – má schopnost učit se. Signály, které přijímá ze svého prostředí (od matky či zvenčí) srovnává s předešlými zkušenostmi a tak se vytváří časné základy chování a sebeidentifikace (či představy o sobě a okolním světe).

Vaše nejranější zkušenosti jsou uloženy jako nejzákladnější vzpomínky, ty, na kterých je vše ostatní postaveno.

Z tohoto důvodu a citlivosti tohoto vývojového procesu je prenatální období nesmírně důležité pro optimální stav dítěte a budoucího dospělého… a jeho dětí, a naší společnosti, naší planety, a tak dále.

A co tedy při porodu?

Tak klidné po jemném a respektujícím porodním zážitku

Tak klidné po jemném a respektujícím porodním zážitku

„… dítě je vědomým účastníkem vlastního porodu.“ Barbara Harper, Gentle Birth Choices

Již není akceptovatelné myslet si, že dítě neprožívá toto období svého života naplno dle svých schopností… a buďme upřímní, nemáme absolutně žádné ponětí o tom, jaké schopnosti může lidské mládě mít, avšak v průběhu dějin jsme vždy jejich skutečné schopnosti zmenšovali!

Jelikož rychle se vyvíjející mozek přijímá vše a vytváří neuronální dráhy, které může v budoucnu potřebovat, dává to ještě pádnější důvod pro podporu poskytování etické a respektující zdravotní péče o dítě. A také zajištění, aby jejich zkušenosti byly nejoptimálnější jaké jen mohou být.

Časné trauma má sklon mít mnohem větší vliv na vývoj základního chápání sebe a světa kolem. Vystavení maličkého a rychle se vyvíjejícího človíčka náporu strach vyvolávajícím, bolestivým, senzitizujícím a dokonce traumatickým událostem může vést k určitým obavám, přesvědčení a maladaptivnímu chování u tohoto dítěte.

Lékařské zákroky rutinně prováděné v těhotenství a při porodu jsou často prováděny dětem způsobem, který vyvolává strach, je traumatický, neuctivý, bolestivý a dehumanizující.

Typický (nemocniční) úvod do života mimo dělohu: z perspektivy dítěte…

Brání se samo – okamžik po porodu

Jakmile se dítě objeví, setká se s oslnivě jasným světlem a několika neznámými hlasy, což je pravděpodobně matoucí a, mírně řečeno, stresující. Často je jeho nos odsáván, jakmile se objeví hlavička, náhlý a případně násilný útok na jeho senzitivní tvář.

Možná jsou také ponechány o samotě na pár minut „na pozorování“ pod ohřívacími světly, téměř okamžitě po porodu – bez pohodlí a láskyplného objetí. Samo v novém světě, v takovém, kde jeho první pláč o lásku, o pomoc je nevyslyšen – či se dokonce potkává se studenýma rukama, které ho šťouchají, píchají a zachází s jeho křehkým tělem hrubě.

Takže z pohledu dětí, které zažily velmi málo stimulace jejich hmatu (v děloze) a jejich první dotyk mimo dělohu je takový, že jsou třeni, hrubě, škrábavou nemocniční přikrývkou. Jen co začaly dýchat vzduch nosem a ústy, je jim do těchto otvorů vniknuto a jsou násilím odsávány… a zatím ještě neměli šanci se nakojit – nyní, například, hledají cokoliv poblíž úst senzitizující a vyžadující milující donucení k vyzkoušení kojení. Oči jsou oslepeny nezvykle jasným světlem a poté vykapány – jejich první zkušenosti používání očí mimo dělohu. Mohou být píchnuty do chodidla, šokující pocit pro tak citlivou pokožku, která nikdy nic necítila drsnějšího, než vnitřek teplé a měkoučké jeskyně po dobu 9 měsíců.

Co si mohou děti myslet a zažívat, když jim provádíme rutinní postupy, často agresivně a úplně odděleným od matek? Co byste si myslel(a), kdyby to byla zcela nová situace pro vás a toto se vám dělo?

…“cítění a vědomí jsou trvalé aspekty lidské psychiky. Neexistuje žádné prázdné období na začátku života, kdy by mohla být dítěti nabízena násilná péče ve jménu vědy, ani „pro jeho vlastní dobro.“ ~David B Chamberlain, Porodnictví a prenatální psychika

Stává se nápadně jasné, že prvotní zkušenosti v děloze a během porodu přímo souvisí s našim zdravím a kvalitou života po celý jeho zbytek. Nemůžeme dále ignorovat rutinní používání nelidských porodních praktik a nerespektující a škodlivé péče, prováděné většině naší populace.

Bez ohledu na to, jak se matka rozhodne rodit či co vyžaduje situace (akutní císařský řez apod.), intervence mohou být prováděny respektujícím a starostlivým způsobem jak o matku, tak o dítě… absolutně si nezaslouží nic menšího!

Je načase pečovat o matku a dítě humánnějším způsobem během těhotenské a porodní péče – stejně jako bychom měli pochopit, jak neuvěřitelnou povahu dětí mají a respektovat je, jak si zaslouží. Skrze ně, můžeme vytvořit lepší budoucnost! ~ Wisdom and Birth

Poznámka: Ne vše je ztraceno, jestliže porod byl traumatický pro vás či vaše dítě! Vyhledejte odborné poradenství a léčbu, kde můžete prodiskutovat svou bolest, strach a stresy. Existují terapeuti, kteří léči děti z jejich porodních a časně kojeneckých traumat/stresů; jsou také věci, které můžete dělat se svým dítětem doma. Jeden jednoduchý způsob léčení něčí bolesti je uvědomění si jeho zážitku nahlas, s ním – to je aspekt, který velice dobře funguje v poradenství. Pouhé „držení prostoru“ a bytí s dotyčným, který s vámi sdílí své zážitky, může začít léčebný proces. Miminka s námi komunikují mnoha způsoby, snaží se vaše dítě s vámi sdílet svou bolest, strach, stres či vzpomínky? Buďte s ním, sledujte ho a poslouchejte. Řekněte nahlas, co si myslíte, že chce říct (i když je to jen to, co se objeví ve vaší hlavě!) a umožněte dítěti komunikovat své zážitky s vámi a skrze vás.

Zdroj textu i obrázků: An Introduction to Prenatal & Perinatal Psychology: Birth Matters for Babies too!

2 komentáře u “Úvod do prenatální a perinatální psychologie: Na porodu záleží, i u dětí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>