„Jsou rodící ženy v porodnicích ošetřovány zneužívajícím způsobem? Ačkoliv jsou případy jen zřídka uznány jako zneužívání či násilí páchané na ženách, šikana či léčebné postupy pod falešnými záminkami, zneužívání a základní lidská práva jsou problémem, který vyžaduje pozornost. Pojmenování problému je prvním krokem. Síla lékařské autority, nedostatek odpovědnosti v hierarchickém nemocničním systému, politikách a protokolech a očekávání povolnosti, to vše vytváří prostředí zralé pro zneužívání a představuje překážky jak pro ženy, tak pro zaměstnance, rozpoznat či zastavit zneužívání. Naučit se rozpoznat zneužívání a přijmout účinná opatření a pochopit právní požadavky na „informovaný souhlas“ může pomoci, ale ukončení zneužívání bude vyžadovat systematickou změnu.“ Popisuje zneužívání v nemocnicích Susan Hodges v odborné práci zveřejněné v National Center for Biotechnology Information.
Bez ohledu na názor každého z nás, média občas zaměří svou pozornost na problémy v mateřské péči, jako je nadužívání císařských řezů či jiných intervencí, které pouze zvyšují náklady a mají špatné výsledky.
Méně se však věnuje pozornosti problému mateřské péče v souvislosti s tím, jak je o těhotnou a rodící ženu pečováno v nemocničních zařízeních. Navzdory přítomnosti mnoha pečujících a podporujících lékařů a nemocničních zaměstnanců, kdokoliv spojený s rodící ženou již slyšel či viděl mnoho případů slovního či fyzického zneužívání zaměřeného na rodící ženu v porodnici. Ačkoliv to často není rozpoznáno jako zneužívání, toto chování vůči ženám, zvláště pak při porodu, je neakceptovatelné a škodlivé; některé formy zneužívání, jako je nedostatečný informovaný souhlas či překroucení zdravotní situace a výhrůžky, pravděpodobně přispívají k vysoké míře zbytečných zásahů a k traumatickým porodním zážitkům.
Při posuzování zneužívání při porodu v nemocnicích jsme ve stejné pozici, jako jsme byli v padesátých a šedesátých letech minulého století, co se týče domácího zneužívání a násilí na ženách. Zneužívání a násilí se dělo, ale neměli jsme pro to název. Jestliže byl váš manžel či přítel verbálně či fyzicky hrubý, řeklo se, že takový prostě je. Pravděpodobně to byla vaše chyba, a v každém případě, nebylo mnoho, co byste proti tomu mohla udělat.
Mnohaletá práce odvážných, odhodlaných žen přinesla povědomí o tom, že slovní či fyzické zneužívání žen je škodlivé a neakceptovatelné. Ještě více práce přineslo právní precedent, zahájilo vzdělávání soudců, policie a nemocničních pracovníků a vytvořilo podpůrné skupiny a bezpečné domovy. Toto zneužívání se děje i dnes, ale přinejmenším je uznáno právem, že jím je, a veřejnost je mnohem lépe informována a ženy mohou získat pomoc na mnoha úrovních.
Zneužívání při porodu v porodnicích nevypadá stejně jako domácí zneužívání a násilí, ale je neméně škodlivé. Slovní zneužívání zahrnuje takové chování, jako je vyhrožování, nadávání, zesměšňování, zostuzování, donucování, křik, zlehčování, lhaní, manipulace, výsměch, odmítání a přehlížení – chování, které poškozuje příjemcovo sebevědomí zatímco výrazně zvyšuje pocit moci zneuživatele, typické šikanování. V jakémkoliv jiném prostředí by toto většina z nás označila jako zneužívající chování. Nicméně, protože jsme socializováni očekávat důvěryhodné a profesionální chování v nemocnicích a být „v souladu“ s lékařskými směrnicemi, tyto projevy chování jsou zřídka označeny a interpretovány jako zneužívání. Navíc, zaměstnanci a lékaři jsou v nemocnici autoritami, kdežto těhotná a rodící žena je jen „pacient“. Takový obrovský nepoměr sil umožňuje, dokonce podporuje, šikanování a zneužívání. Máme tendenci se cítit bezmocní a tak racionalizujeme a akceptujeme toto chování, zatímco odmítáme zkušenosti s ním.
Zneužívání zahrnuje také úkony, jako je lékařské ošetření bez informovaného souhlasu, opomenutí informací, přehlížení odmítnutí ošetření, zkreslování zdravotní situace a potřeby intervencí. Jelikož je lékař odborník, žena nemusí být schopná říct, zdali ji lékař opomenul informovat či zkresluje její zdravotní stav. Některé ženy byly ošetřovány s extrémním nepřátelstvím včetně odepření vhodné úlevy od bolesti a zřejmého sexuálního zneužití. Nevhodné léčebné postupy, jako je praxe podávání Pitocinu, až se dítě dostane do tísně (a je vyžadován císařský řez), jsou také jasným zneužitím, i když jen málo žen si uvědomuje, že toto je úmyslné špatné zacházení. Lékaři, kteří jinak nevypadají ani trochu hrubě, se mohou zapojit do takového chování a sestry se mohou cítit bezmocné zasáhnout.
Míra různých porodních praktik – od vnitřních vyšetření během porodu k užívání léků, vyvolávání a císařským řezům – roste a nástřihy hráze jsou stále vykonávány. Že každý z těchto invazivních postupů je medicínsky zbytečný minimálně v polovině případů je jasnou známkou toho, že ženy rodící v porodnicích jsou zneužívány a poškozovány, jak fyzicky, tak psychicky.
Lékaři jsou často schopni přimět rodící ženu „souhlasit“ s intervencí kvůli nepoměru sil mezi nimi, nedostatku odpovědnosti v nemocničním systému a sociálnímu očekávání, že lékař dává pouze taková doporučení, která jsou nutná pro naše zdraví a bezpečnost, a že „pacienti“ by měli souhlasit. Proto tento druh násilí obvykle nevypadá jako „násilí“. Nicméně omámení léky či řezání těhotné ženy bez lékařské indikace je aktem násilí, i když je prováděno lékařským profesionálem v nemocnici. Již jsem slyšela mnoho žen a zdravotníků kompletně omlouvat lékaře z vykonávání zbytečných císařských řezů jako „obranné medicíny“. V jaké jiné oblasti je pro profesionály zjevně přijatelné či legální vykonávat velkou břišní operaci ke snížení hrozby soudního řízení? Není toto větší násilí než monokl? A ještě zákeřnější?
Problém zneužívání při mateřské péči v nemocnicích není chybou žen či problémem několika jedinců, kteří zneužívají. Je to systémový problém, který byl umožněn nedostatkem odpovědnosti a kulturou beztrestnosti v nemocniční hierarchii, kde zneužívání a obtěžování prochází odshora dolů, což ovlivňuje jak nemocniční zaměstnance, tak pacienty. Navíc, když autority jsou zakořeněny v tom, že co je nejlepší pro spodní linii (ve všech svých obměnách), je bezpochyby to nejlepší pro matku a dítě; tento rozpor také ovlivňuje zneužívající nadužívání intervencí.
Je něco, co můžeme udělat? V konečném důsledku vyžaduje zlepšení situace systematickou změnu. Nicméně identifikace, že zde existuje problém je důležitým krokem a může pomoci minimálně některým ženám vyhnout se či zabránit zneužití.
U těhotných žen, vědět, na co si dát pozor, zvyšuje pravděpodobnost rozpoznání znaků neúcty či šikanování ze strany lékařů nebo ostatních zdravotníků, takže mohou být schopné vidět problém přicházet a přijmout opatření ještě před začátkem porodu. Pro lékaře a zdravotníky, měli bychom být schopni zvýšit povědomí o dopadu škodlivého chování a naučit nápomocná slova a chování, i když si uvědomíme, že ne každý bude otevřený těmto informacím.
Můžeme zvýšit povědomí mezi ženami identifikováním zneužívání čím je a zahrnutím informací o něm – formy, jaké má a způsoby, jak se s ním vyrovnat – v předporodních kurzech či školení dul. Je dostupná výborná literatura o zkušenosti se šikanou a slovním zneužíváním (například Coloroso, 2009; Evans 1996, 2002; Farrell, 2006, 2007a, 2007b, 2007c; Forward, 1997). Podněty od psychologů a poradců specializujících se na tento aspekt lidského chování nám mohou pomoci přijít s efektivními technikami pro tyto unikátní okolnosti nemocničního prostředí.
Předporodní učitelé či duly mohou ujistit ženy v jejich základních právech. Práva rodících žen jsou excelentní brožurou dostupnou na webu Childbirth Connection Web (www.childbirthconnection.org). Joint Commission (www.jointcommision.org), která akredituje nemocnice, má užitečnou brožuru Mluvte nahlas: Znejte svá práva, která se specificky zaměřuje na právo být vyslyšena a být léčena ohleduplně a s respektem.
Ženy, které jsou dobře informovány a připraveny klást otázky týkající se postupů, ošetření a zákroků během porodu, mohou řešit některé nedostatky „informovaného souhlasu“ a nenechat se vtáhnout do zbytečných zásahů. Vynikajícím zdrojem jsou Klíčové otázky týkající se péče o Vás od Penny Simkin dostupné ve velikosti platebních karet v Simkin’s Doula’s Handout Packet, který je dostupný na její webové stránce (www.pennysimkin.com).
Podpořme ženy, které zažily během svého těhotenství či porodu zneužívající chování, k podání stížnosti. Informace, jak podat stížnost najdete na webu Férová nemocnice (viz otázka Řešení sporu). Podání stížnosti samo o sobě problém nevyřeší. Nicméně, ženy, se kterými jsem mluvila, které to udělaly, se cítily posíleny a pomohlo jim to uvědomit si, že s nimi bylo špatně zacházeno a že to nebyla jejich chyba. Podání stížnosti nevyžaduje právníka a poskytne oficiální záznam, že se zneužívání stalo. Jestliže dostatek žen podá stížnost, problém se zneužívající mateřskou péči získá trochu pozornosti.
Zneužívání pokračuje, dokud se mu někdo nepostaví. Je možné, že většina zdravotníků je přepracována a ve stresu, neví, že se vůči pacientům chovají zneužívajícím způsobem. Nemocniční politiky a lékařské protokoly mohou přehlížet problém informovaného souhlasu a odmítnutí, hierarchická struktura nemocničního systému může podporovat postoje, které vedou k zneužívajícímu chování a současně představuje překážky konfrontace zneužívání, zvláště zaměstnanci. Je pravděpodobné, že někteří lékaři si neuvědomují, že jejich jednání (či opomenutí) mohou porušovat zákonné povinnosti týkající se informovaného souhlasu a mohou porušovat „fiduciární důvěru“ – právní vztah a povinnosti mezi odborníky a jejich klienty. Je možné, že vzdělávací modely a další vzdělávání o šikanování a zneužívání, stejně jako právní požadavky, mohou pomoci. Koalice pro zlepšení porodnictví (www.motherfriendly.org) právě rozvíjí brožury a další vzdělávací jednotky na informovaný souhlas a odmítnutí. Také Lamaze International poskytuje další vzdělávací jednotky na informovaný souhlas (Goldberg, 2009).
Ačkoliv zvýšení povědomí jak o zneužívání, tak o právech, nemusí změnit vlastnosti spjaté s nemocničním systémem hierarchie, změna není možná bez povědomí o tomto problému. Zneužívající péče o ženy během porodu zahrnující formy slovního zneužívání, nadužívání léků a intervencí a nedostatek informovaného souhlasu, jsou problémem základním práv žen a lidských práv. Pozornost tomuto tématu a činnost má již dlouhé zpoždění.
Zdroj: Abuse in Hospital-Based Birth Settings?
Téma by se dalo shrnout slovy, která použila Michaela Mrowetz ve své přednášce na téma Posttraumatická stresová porucha po porodu: To co je venku označeno jako násilí, je za zdmi porodnice označeno jako porodnická péče.